Měsíc biopotravin ukázal rostoucí zájem českých zákazníků
Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství v září potvrdil, že zájem o biopotraviny mezi českými zákazníky roste. Přispívá k tomu nejen širší nabídka obchodníků, ale také zajímavé cenové akce, které zákazníkům usnadňují první nákup a dávají jim možnost si biopotraviny vyzkoušet. Tyto „vstupenky do bio sortimentu“ pomáhají odbourávat jednu z hlavních bariér, kterou je vyšší cena oproti konvenčním potravinám. Téměř polovina zákazníků, kteří bio díky těmto akcím vyzkoušejí, se k němu následně vrací i při běžné ceně. Pro další růst trhu je ale potřeba také dostatečná, stabilní a konkurenceschopná nabídka biopotravin od tuzemských producentů.
Září je státem podporovaný Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Obchodníci se do této kampaně pravidelně zapojují, rozšiřují nabídku a investují do aktivit, které mají přivést k bio více zákazníků. Cílem je snižovat cenovou bariéru pro zákazníka a přiblížit bio širší skupině spotřebitelů. Několikrát do roka proto obchodníci investují vlastní peníze do kampaní nebo pracují s dlouhodobým snižováním standardních cen bio sortimentu.
„Pokud chceme, aby se biopotraviny postupně staly běžnou součástí nákupního košíku, potřebujeme dostat k této kategorii co nejvíce lidí. Cenová akce může být pro zákazníka právě tou první vstupenkou. Člověk si výrobek vyzkouší, zjistí, že mu vyhovuje, a část zákazníků se k němu potom vrací i za běžnou cenu. To je pro rozvoj celé kategorie podstatně důležitější než jednorázový prodej,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza.
Téměř polovina zákazníků, kteří bio sortiment vyzkoušejí díky kampaním typu „bio za cenu nebio“, se k těmto výrobkům vrací a nakupuje je pravidelně i po skončení kampaně. Nejde tedy jen o krátkodobý nárůst prodeje během promoce. Z části zákazníků, kteří by si bio za běžnou cenu možná vůbec nevyzkoušeli, se pak stávají dlouhodobí zákazníci celé kategorie. Podobnou logiku potvrzují i jiné cenové strategie retailu. V debatě o ceně biopotravin se někdy objevuje představa, že jeho vyšší cena znamená i vyšší marži obchodu. Zkušenosti obchodníků ale ukazují, že tomu tak není. Naopak část své marže aktivně investují do snížení cenového rozdílu oproti konvenčnímu výrobku – ať už při akcích typu „bio za cenu nebio“ nebo v rámci dlouhodobých cenových strategií, pomocí kterých se snaží udržet biopotraviny dostupné co nejširší skupině zákazníků celý rok. Vyšší cena bio proto automaticky neznamená vyšší maloobchodní marži.
To je důležitá zpráva i pro samotné producenty. Farmář potřebuje dostatečně velkou skupinu zákazníků, kteří se pro jeho bio produkt budou pravidelně vracet a motivovat ho k další produkci. „Od českých producentů biopotravin proto obchod potřebuje dostatečné objemy, stabilitu dodávek, širší nabídku, a především konkurenceschopné ceny. Jen tak lze rostoucí zájem zákazníků proměnit v dlouhodobý růst celého trhu. Pokud se bude rozšiřovat nabídka českých biopotravin, bude mít obchod ještě větší prostor dostávat je aktivně k zákazníkům a pracovat s nimi nejen prostřednictvím akcí, ale také jako s běžnou součástí sortimentu,” zdůrazňuje Tomáš Prouza.
Právě stabilní poptávka dává českým výrobcům a zemědělcům příležitost plánovat produkci, investovat a rozšiřovat nabídku. Český trh přitom ukazuje, že prostor pro další růst existuje. Spotřeba biopotravin na domácím trhu dosáhla v roce 2024 přibližně 8,5 miliardy korun a meziročně vzrostla téměř o 15 procent (zdroj: ÚZEI – Zpráva o trhu s biopotravinamy v r. 2024).
SOCR ČR je proto rád, že je diskuse o biopotravinách pevnou součástí všech komoditních panelů, které organizuje ministr zemědělství Martin Šebestyán. Právě v rámci nich se hledá prostor pro zvyšování přidané hodnoty českého zemědělství a potravinářství, včetně co nejlepšího propojení rostoucí spotřebitelské poptávky s rozvojem domácí produkce biopotravin. „Společným zájmem zemědělců, výrobců, obchodu i státu je, aby české biopotraviny postupně nebyly pouze prémiovou či příležitostnou volbou, ale stále běžnější součástí nákupního košíku. A stejně by to mělo platit také v institucionálním stravování,“ uzavírá Tomáš Prouza.