Žijeme si na „akční vlně“

3190 zobrazení

Po řadě roků, kdy obchod hlásil samé dobré výsledky, zažívá naopak v posledních letech složité období. Křivka vývoje maloobchodního obratu nedělá obchodníkům radost ani v letošním roce, naopak. Přinese rok 2013 změnu k lepšímu?

Východiska pro další období

V pondělí 19. listopadu se v Poslanecké sněmovně konal seminář Maloobchodní trh České republiky a dopady jeho regulace. Tomáš Drtina, jednatel společnosti INCOMA GfK na semináři prezentoval řadu zajímavých dat spojených s obchodem v České republice.

Připomněl, že v uplynulých dvou desetiletích došlo k přeměně českého maloobchodu, který dnes patří k nejmodernějším v Evropě. Je významným zdrojem HDP a hrubé přidané hodnoty, jako obor patří k významným zaměstnavatelům a v neposlední poslední řadě také investorům. Jde o investice v řádu stovek miliard korun.

Obchod je také významným plátcem daní. Největší obchodní společnosti zaplatí ročně na daních a sociálním a zdravotním pojištění přes 2 mld. Kč. Obchod také vytváří prostor pro odbyt produkce domácích dodavatelů a výrobců.

Tomáš Drtina rovněž připomněl, že u všech významných faktorů došlo zásluhou zvýšení kvantity i kvality nabídky ke zvýšení podílu spokojených zákazníků. V posledních letech se již spokojenost s většinou faktorů příliš nemění a zůstává na stabilně vysoké úrovni. Výjimkou je spokojenost s cenami, která dosáhla při posledním měření 84 %, což představuje vysoký vzestup např. oproti roku 1997 (66 %) či dokonce roku 1991, kdy ještě na trhu nepůsobily mezinárodní řetězce, a konkurence byla minimální, byly „nespokojeny s cenami“ více než tři čtvrtiny domácností.

Češi patří k největším pesimistům

Podle údajů INCOMA GfK rok od roku roste podíl domácností uvádějících, že současná ekonomická situace má vliv na změnu jejich nákupního chování. Nejvíce pociťují složitou ekonomickou situaci zákazníci s nižším vzděláním, starší lidé a osoby s nižšími příjmy.

Podle Eurostatu byly přitom ceny potravin v České republice v roce 2011 páté nejnižší v rámci zemí EU. Charakteristickým rysem současného maloobchodu v Česku je vysoká míra využívání akčních slev. Jak uvedl na semináři T. Drtina, utratily české domácnosti v roce 2011 již téměř polovinu svých výdajů za balené potraviny za zboží ve slevě. Vysoká míra konkurence nahrává v tomto případě zákazníkovi.

Jak je to s koncentrací a tržní silou?

„Navzdory obecným představám je český obchodní trh velmi nekoncentrovaný. Ani jeden z řetězců neměl v roce 2011 na trhu rychloobrátkového zboží v ČR tržní podíl převyšující 10 %, což představuje v Evropě poměrně unikátní situaci,“ upozornil T. Drtina na fakt, který se může zdát v rozporu se všeobecným míněním o situaci v obchodu v České republice.

Zatímco v drtivé většině zemí ovládá podle INCOMA GfK největší řetězec 20–30 % rychloobrátkového trhu, v Česku to není ani 10 %. Podobně je to i v případě tří nejsilnějších řetězců (většina zemí 40–60 %, Česko méně než 28 %) či pěti největších hráčů.

I na lokální úrovni je míra konkurence mezi obchodníky velmi vysoká. Většina populace žije v okresech, kde je přítomno minimálně sedm (zpravidla ovšem více) různých řetězců. Vedle toho samozřejmě existují v každém okrese další stovky nezávislých prodejen.

Indikátorem významnosti tržní pozice, který má dopad na vyjednávací pozici obchodu vůči dodavatelům a naopak, je právě tržní podíl. V řadě kategorií rychloobrátkového zboží je tržní význam jednoho dodavatele silnější než třech největších obchodníků dohromady. Zatímco tržní podíl třech největších řetězců v zemi byl v roce 2011 pod úrovní 28 %, výsledky reprezentativního panelu domácností České republiky (GfK Czech) potvrzují vyšší dominanci na dodavatelské straně, a to ve většině sledovaných kategorií.

Nejmarkantnější je vysoká míra tržní dominance dodavatelů v kategoriích prací a čisticí prostředky, minerální vody, pivo, sycené nealko nápoje, sušenky. Dalšími kategoriemi s vysokým tržním podílem největších dodavatelů jsou např. čokoládové výrobky, tuky, jogurty či ovocné džusy, drůbež, vejce, aj.

Samostatným tématem jsou „nenahraditelní“ dodavatelé (byť obratově řádově menší než daný obchodní řetězec) konkrétního typu výrobků, za které neexistuje alternativa. V řadě případů to tedy nejsou obchodníci, ale jejich dodavatelé, kteří mohou ve vyjednávání uplatňovat svou tržní sílu.

„Platí ovšem, že každý obchodní vztah je naprosto individuální a že významná tržní pozice ještě v žádném případě automaticky neimplikuje její zneužití,“ uvedl T. Drtina.

Na jeho slova navázal i další z účastníků semináře, Pavel Urban, partner společnosti CRS economics, který konstatoval, že „žádný obchodník na českém trhu není v postavení, které by mu umožňovalo jednostranně ovlivnit tržní podmínky (zejména množství a cenu). Významnou tržní sílu, upravenou v zákoně o významné tržní síle, je nutné chápat ve smyslu vyjednávací síly obchodníka, nikoli jako „slabší formu dominance“.“

ek/materiály ze semináře Maloobchodní trh České republiky a dopady jeho regulace