Každá Kč dobrá – hurá do Drážďan

Nostalgici, kteří si rádi zavzpomínají na své mládí prožité v dobách reálného socialismu, mohou být potěšeni: už zase se pořádají nákupní zájezdy do Drážďan! Zatímco tehdy ovšem bylo třeba před zvídavými celníky ukrývat nepovolené množství vyvážených marek v podprsence či jiné rafinované části oděvu, dnes může každý nechat eura spokojeně v peněžence a často je nakonec při nákupu ani neudá: v řadě nákupních center v příhraničních oblastech Německa lze nejen použít bez poplatku českou platební kartu, ale platit se dokonce dá i českými korunami. Někteří hostující zákazníci si přitom navíc pochvalují, že po registraci u některých řetězců dostávají domů mailem letáky s jejich nabídkou v češtině a že se už ve zdejších obchodech objevují také české nápisy, aniž by šlo o smutně proslulý pokyn z počátku devadesátých let: Češi, nekraďte zde!

Na nákupech s Vítem Bártou

Na demonstrativní nákup do Německa pozval před Vánocemi české spotřebitele i poslanec za Věci veřejné Vít Bárta, který rozdíly v cenách potravin mezi námi a našimi sousedy dlouhodobě monitoruje a k jejich příčinám uspořádal i parlamentní seminář. Už koncem listopadu uveřejnil na svých webových stránkách tabulku srovnávající nákup šesti vybraných produktů v českém, německém a polském Kauflandu, z níž vyplynulo, že u nás se tyto produkty nakupují nejdráže (v českém Kauflandu přišel zmíněný nákup na 132,40 Kč, v německém na 113,23 Kč, a v polském dokonce jen na 83,87 Kč). „Cukr, mléko, mouka, pivo, Rama či toastový chléb jsou součástí v podstatě každého nákupního koše. Jistě bychom ale našli celou řadu dalších produktů, než kolik jich je uvedeno v této tabulce, které u nás vycházejí prostě dráž. Nehledě na kvalitu potravin ušetříte nákupem v Německu dvacet procent z celkové částky, v Polsku pak dokonce třicet procent. Na průměrném předvánočním rodinném nákupu za pět tisíc korun, kdy se rodiny předzásobují na čtrnáct dní dopředu, dokážete ušetřit přes tisíc korun, což už je na rodinném rozpočtu znát,“ tvrdí. Proč jsou ale podle Víta Bárty ceny potravin u nás vyšší? „Jedním z důvodů je pochopitelně vyšší DPH. Ta se od pěti procent z roku 2007 vyšplhala až na současných čtrnáct, respektive patnáct procent, což prosadila Nečasova vláda od ledna 2013. Druhým důvodem je pak špatná funkce zákona o významné tržní síle. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že to jsou hypermarkety, kdo zvedá ceny potravin. Zatímco v drtivé většině zemí ovládá jeden řetězec dvacet až třicet procent trhu, u nás žádný z řetězců nemá více než desetiprocentní podíl, a nemůže tedy diktovat ceny, jak se mu zrovna zlíbí. Dokonce i na úrovni krajů a okresů funguje mezi řetězci v České republice konkurence. Tím, kdo ceny spotřebitelům skutečně diktuje, jsou velkododavatelé,“ uvedl na zmíněném semináři a současně to publikoval i na svých stránkách.

Stojí nám ta štrapáce za to?

Přestože se Vít Bárta ve svém boji za levnější potraviny zastal hypermarketů, potažmo tedy maloobchodu, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) jeho aktivitami rozhodně potěšen není. „Snad jen zoufalá snaha po zviditelnění může vést k tvrzení, že ceny potravin u zahraničních sousedů – v Polsku a Německu – jsou natolik výhodnější, že se tam kvůli nim vyplatí vyjíždět za rodinnými nákupy ze všech míst Česka. Levnější nákup mohou Češi uskutečnit pouze v Polsku. Ale upřímně řečeno, stojí to skutečně za to?“ reagoval Zdeněk Juračka, prezident SOCR, který zároveň upozornil i na problémy, které mohou být s nákupem za hranicemi spojené, například na obtížnější reklamaci. Dodal k tomu, že již v průběhu loňského roku evropský statistický úřad Eurostat doložil, že potraviny v České republice jsou páté nejlevnější v EU – laciněji je pouze v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a v Litvě; na Slovensku, v Rakousku i v Německu je podle Eurostatu dráže. Agrofert holding, jehož majitele Andreje Babiše označil Vít Bárta za jednoho z viníků vysokých cen potravin, pak na konci loňského roku připravil vlastní srovnání těchto cen v České republice a v Německu. Z nákupního koše vybral 19 běžných položek (mléko čerstvé a mléko UHT, jogurt Jogobella, eidam 40 %, máslo 82 %, tvaroh, kaiserku, chleba, kuře chlazené, kuřecí prsa chlazená, chlazenou krkovici bez kosti, brambory, rajčata, banány, pšeničnou mouku, řepkový olej, mléčnou Milku, vajíčka a ramu) a porovnala jejich ceny v českém Kauflandu, Globusu a Lidlu s cenami v německém Lidlu, Kauflandu a Realu. V tomto případě se v závodě o levnější potraviny staly vítězi české obchody – v průměrné ceně takto zvoleného nákupního košíku svého německého soupeře porazily 982,56 : 1047,66 (výsledek je uveden v českých korunách a s DPH). Do podobných srovnání se pak na konci roku pustily také některé sdělovací prostředky a ani časopis Zboží&Prodej nechtěl zůstat stranou. Před Silvestrem vyslal na nákup do Kauflandu v saském Ebersbachu svou agentku, která zde kromě sedmičky bílého sektu za 66 Kč a plzeňského piva za 18,40 Kč půllitr (s DPH při kurzu eura 25,51 Kč) naplnila svůj nákupní vozík dalšími deseti druhy potravin. Výsledek? V čistě potravinovém nákupním košíku (bez alkoholu) tentokrát velmi těsně zvítězilo Německo – šest produktů bylo levnějších za hranicemi, pět u nás (viz tabulka). Připočteme-li pak sekt a Plzeňský Prazdroj, získá německý soupeř další dva body za láci ve svůj prospěch.

Nákupní turistika byla, je a bude

Co z toho všeho vlastně plyne pro tradiční obchodníky? Mají se ti u německých hranic tiše třást, že občas už tak skromné řady jejich zákazníků budou i nadále řídnout? Dejme ještě jednou slovo Zdeňku Juračkovi: „Je samozřejmé, že lze vždy nalézt zboží, které je v zahraničí lacinější než u nás. Ostatně ke stejnému efektu lze dojít i přímo v České republice, kde se ceny v krajích liší, a to někdy i výrazněji,“ říká a uzavírá: „Nákupní turistika existuje a existovat bude. Jsou zákazníci, které neuspokojí nabídka našeho trhu. Jsou však i zákazníci ze zahraničí, kteří naopak náš trh ke spokojenosti vlastní i spokojenosti našich výrobců a obchodníků vyhledávají.“